cestovní kancelář SKY TOURS zimní pobyty, letní pobyty, lázeňské pobyty, poznávací zájezdy, dovolená

Ibiza, významné středisko turistického ruchu, je se svou rozlohou 571 km2 třetím největším z Baleárských ostrovů. Leží 80 km jihozápadně od Mallorky a 90 až 150 km na jihovýchod od španělské pevniny. Na délku měří 41 km a na šířku 22 km; jde o členitý ostrov, často s vysokými pobřežními útesy. Nejvyšší vrchol Sa Talaia dosahuje 475 m nad mořem. Ibiza má nejvyšší podíl lesů na Baleárech. Ostrov má 106 tisíc obyvatel, z toho je asi desetina trvale zde žijících cizinců. Hlavním a největším městem je čtyřicetitisícová Eivissa (katalánský název pro Ibizu). Obyvatelé ostrova jsou převážně katalánské národnosti a hovoří nářečím eivissenc, které je blízké ostatním baleárským dialektům katalánštiny (mallorquín, menorquín).

Až do 60. let 20. století byla Ibiza soběstačným ostrovem zemědělců a rybářů, jehož hlavním vývozním artiklem byla sůl, s nástupem masové turistiky se však situace zcela změnila. Dnes představuje turistický ruch 98 % ekonomiky ostrova a potraviny i ostatní zboží se dovážejí z pevniny. Ročně navštíví Ibizu přes 1,5 milionu turistů, zejména britských, německých, italských a francouzských. Ibiza láká zejména mladé lidi; zdejší noční kluby jsou považovány za jedny z nejlepších na světě a ostrov je známou Mekkou elektronické taneční hudby (včetně lehkých tanečních drog) s celou řadou festivalů i nekonečných plážových party. Pro milovníky této hudby znamená Ibiza totéž, co Jamajka pro stoupence reggae. Ibiza je však vzhledem ke své kosmopolitní otevřenosti velmi vyhledávaným cílem třeba i pro gay komunitu.

Historie ostrova je nesmírně bohatá a sahá až k samým kořenům evropské civilizace; skalní malby a megality dokládají osídlení Ibizy již počátkem 2. tisíciletí př. n. l. Výraznou stopu zde zanechali Féničané, kteří kolem roku 700 př. n. l. založili přístav Ibes, tedy dnešní Eivissu. Název, později označující i celý ostrov, pochází od jména fénického a egyptského boha Besa, zobrazovaného jako trpaslíka se lvími rysy. Ze 2. století př. n. l. se dochoval skalní chrám bohyně Tanit v jeskyni Es Culleram u Cala San Vicenç. Po pádu Kartága byla roku 123 př. n. l. Ibiza spolu s celými Baleáry připojena k římskému panství. Roku 426 Ibizu vyplenili Vandalové, v 6. a 7. století náležela k Byzantské říši. Po roce 711 se Baleárské ostrovy dostaly pod maurský vliv. Ibiza zažila vpády Normanů a stala se i součástí Córdobského chalifátu, od něhož se odtrhla roku 1009. V 11. století byly Baleáry útočištěm pirátů. Aragonský král Jakub I. dobyl roku 1229 Mallorku a následně roku 1235 Ibizu a připojil Baleáry k aragonské koruně. Po spojení aragonského a kastilského království roku 1474 byly pak dějiny Ibizy svázány až do dnešních dní s osudy celého Španělska. V době zámořských objevů 15. a 16. století se Baleárské ostrovy ocitly na pokraji zájmu; počet obyvatel klesal a ostrovy se často stávaly terčem nájezdů berberských pirátů. Nouze postupem času doháněla i samotné obyvatele Ibizy ke korzárství, jemuž byla učiněna přítrž až počátkem 19. století. Kolem roku 1930 začali na Ibizu ve větším množství přijíždět britští turisté, od konce 50. let vyrůstaly podél pobřeží hotely a ostrov se záhy díky přílivu zahraničních návštěvníků zcela proměnil.