Putování po ostrově Madeira
Madeira
Výběr cíle naší každoroční výpravy nebývá nikdy jednoduchý, jelikož jsme velmi různorodá skupina co se věku i preferencí týče. Část by ráda ležela na pláži nebo u bazénu, část by se ráda kochala z auta a část touží po dobrodružství a troše adrenalinu, takže je jasné, že vyhovět úplně všem není možné, zvlášť když se jedná o takovou devítičlenou třígenerační skupinu jako jsme my :).Nicméně rozhodli jsme se svojí návštěvou poctít Madeiru a nikterak toho nelitujem.
1.DEN
Pro náš trip jsme si vybrali konec srpna, hlavně kvůli ceně letenek a utichající turistické sezoně.
Odlet musel proběhnout z Vídně, jinak bychom totiž při odletu z Prahy museli přestupovat v Lisabonu, což by při počtu devíti lidí byla docela komplikace hlavně, když lety na sebe nenavazovaly .
Po zhruba čtyřhodinovém letu se pod námi začala otvírat Madeirská krajina. Letadlo mělo přistát na letišti ve Funchalu, ale když jsem se dívala z okýnka, tak letiště nikde :D, jenom na pobřeží byla na betonových sloupech taková jakási asfaltová placka o velikosti většího parkoviště, která z druhého konce opět vesele vedla do oceánu. Nikdo z nás nevěřil, že na tuhle příjezdovou cestičku chce pilot vážně přistávat. No, a přistál. V průvodci jsme se dočetli, že tahle přistávací a zároveň odletová dráha bývala dřív mnohem kratší, ale že ji museli prodloužit potom co jim jedno letadlo na druhým konci zahučelo do vody. Hned jsme byli klidnější :D.
Na letišti jsme měli už z Česka přes Sky Tours zamluvená dvě auta, kam jsme jen tak tak napasovali všechny kufry a hurá do Calhety, kde máme bydlet.
Jednou z mnoha pozoruhodností, která Vás na Madeiře dostanou jsou jednoznačně dálnice. Nikde na žádné z našich cest jsem se nesetkala s tak klikatou zatáčkovitou a nahorudolů jdoucí dálnicí :D, při jízdě máte pocit, že jste panáček v závoďáku Hot wheels a projíždíte autodráhou.
Vila ve které jsme měli zabookovaný pobyt (opět přes Sky-tours) byla schovaná úplně na konci Calhety uprostřed banánovníkových „lesů“. Úžasná oáza klidu a pohody mimo veškerý turistický svět.
2.DEN
Na rovníkových ránech je zvláštní hlavně to, že ještě v osm ráno je tady tma jak v pytli a jak u nás zabere svítání i několik hodin, tak tady najednou „blik“ a je den. Naše první Madeirské „blik“ nás probudilo do nádherného slunečného dne. Na Madeiře je pozoruhodné, že ačkoli se jedná o rovníkovou oblast, tak se tu teploty málokdy vyšplhají nad 25 stupňů a klima je tudíž velmi podobné tomu našemu.
Jako cíl dne jsme si stanovili levády. Levády jsou jakési kanály svádějíci vodu z hor k políčkům a banánovníkovým plantážím po celém ostrově a Madeira je jimi proslulá.
Z Calhety jsme jeli do Ribeira Brava a pak do Serra de Aqua, jenže jsme tu špatně odbočili a z ničeho nic jsme se objevili u pobřeží na druhém konci ostrova, což ovšem není zas tak velká katastrofa, protože celý ostrov má asi 50 km na délku a 20 km na šířku, takže opětovný návrat na správnou odbočku v Serra de Aqua nám zabral asi tak půl hodiny.
V Rabacalu si dva starší členové naší skupiny koupili zpáteční lístky na minibus ( asi za 5 € ), který je dovezl k rozcestí odkud se dalo jít k vodopádům Risco a 25 Fontes. My ostatní jsme šli pěšky (asi 2km).
Cesta k vodopádům podél levády byla příjemná a nikterak náročná, prakticky pořád po vrstevnici v nenáročném terénu, bohatě postačí pevná obuv a hodit se budou také trekingové hole.
3.DEN
Chtělo to trochu akce, proto cílem dnešního dne byl poloostrov Sao Lorenzo. Zaparkovat se dá v Prainhe a odtud pěšky. Terén je trochu náročnější, ideální jsou trekové boty nebo pohorky a hodit se budou i trekové hole. Vydali jsme se po vyšlapané cestičce po hřebeni poloostrova a před námi se otevřela krajina tisíce podob.
Rudá a pustá krajina, vyprahlá a krásná.
Postupně tak projdete Saudskou Arábií, Marsem a Mordorem k Hoře osudu.
4.DEN
Probudilo nás další krásné ráno, nekonečný výhled na oceán, kde horizont splývá s obzorem , akomodační systém se uvolní a vy se dostanete do meditačního transu.
Po snídani do Funchalu a na kopec Monte. Tady je kostel zasvěcený sošce, kterou místní našli na místě kde se jedné dívce zjevila Madona.
Odtud je nádherný výhled na celý Funchal ( hlavní město).
Dál na horu Pico do Juncal ...... dál do Ribeiro Frio na vyhlídku Balcoes ( 860 m nad údolím).... a pak do Santany, kde se nachází skanzen původní Madeirské lidové architektury a kde si můžete prohlédnout původní obydlí.
Při zpáteční cestě, když jsme projížděli Ponta Delgada, nás zastavila místní policie, protože jsme se úplnou náhodou strefili do průvodu na oslavu Svatého kříže, který tam kdysi v 15.stol vyvrhlo moře a místní mu postavili kostel, který v roce 1908 vyhořel a z kříže zbylo jenom torzo.
5.DEN
Nakupování ve Funchalu. Pokud jste milovníci shoppingu, tak asi budete zklamaní, Funchal není zrovna typickým komerčním městem.
My jsme navštívili místní tržnici, kde v přízemí byl rybí trh a pak v prvním patře směs snad všeho co si dovedete představit - košíky, ubrusy, ovoce, zelenina, květiny, jídlo, kroje a všudy přítomné turistické kýče :) .
Asi nejlepší je to obrovské množství ovoce, které vám místní trhovci vždycky rádi dají ochutnat. Milion druhů všeho možného z čehož středoevropan s velkou slávou pozná banán a možná pomeranč. Koupili jsme tu několik duhů maracuji a plod monstery, který posléze chutnal jako skelná vata :D.
6.DEN
Dnes jsme se rozhodli zamířit do Cural das Freiras - „údolí jeptišek“. Jedná se o nádherné údolí na které je nejhezčí pohled z vyhlídky Eira do Serrado. Kratičkou procházkou z parkoviště, kde si můžete pořídit něco z madeirské tradiční ruční práce ( krajky, ubrusy, kapesníky..) se dá dostat na tuto nádhernou vyhlídku, která vám poskytne údolí přímo z ptačí perspektivy.
Údolí získalo své jméno, podle toho, že se zde v 16. století ukrývaly jeptišky při nájezdech pirátů. Dříve sem vedla cesta vysekaná do skalní stěny, ale dnes už se po ní do údolí nedostanete, protože je z velké části zasypaná sutí , proto byla vybudovaná cesta nová. Klobouk dolů před jeptiškami, když se rozhlédnete kolem a vezmete v úvahu jak klikatá a strmá cesta sem vede a to i když je to nová asfaltka, musela to být docela hrozná cesta, když sem utíkaly skrz hory.
Za zastavení rozhodně stojí i útes Cabo Girao, což je druhý nejvyšší útes světa( 500m). Kdo má závratě asi nebude úplně nadšený za výklenek s prosklenou podlahou, ale rozhodně stojí za to strach překonat a aspoň na chvíli se rozhlédnout.
7.DEN
Arco de Sao Jorge.
Tento kousek stojí za zdolání. Nejedná se sice o žádnou vysokohorskou túru, ale zabrat nám dala :), vhodná je pevná obuv a na škodu nejsou ani trekové hole. Ze začátku byla cesta docela široká, ale na kamenech byla suchá tráva, takže při sestupu z prudkého kopce to docela solidně klouzalo. S postupujícími metry se cesta stále více zužovala až jsme se ocitli na uzoučké prudce se svažující cestiče , která byla na jedné straně ohraničená skálou a na druhé útesem svažujícím se prudce do oceánu, k naší nelibosti s potrhaným nebo lépe úplně chybějícím zábradlím. Když jsme se vydrápali až na vrchol čekala na nás úžasná podívaná. Za pouhou hodinu a půl šplhání jsme se dostali do krajiny na pomezí Tahiti a Jurského parku :)
Madeirské cesty si žádají pevnou ruku a nervy.
Protože jsme měli dost času, rozhodli jsme se, že ještě navštívíme jednu levádu a to konkrétně Do Norte. Auto jsme nechali na parkovišti Bocca Encumenada a vydali jsme se směrem na Fundahal. Čekala nás tam naprosto úžasná flora a krajina jak z tropické zahrady.
Součástí levád jsou i levádové tunely, které mívají od několika set metrů až po několik kilometrů. Do jednoho takového jsme vlezli. Nic pro klaustrofobiky. Tunel je asi 1,5 m široká chodba s obloukovitým nizoučkým stropem, kterým protéká voda, takže rantl po kterém se dá jít je necelého půl metru široký a vedle vás je strouha s vodou. Poučení pro příště: bez baterky do tunelu nelez :D. Asi po tři sta metrech, osvětlených pouze dvěma mobily v neustálém předklonu a očekávání, kdo první zahučí do vody se naše šestičlená skupinka začala už už radovat ,že jsme na konci, protože jsme viděli v dálce malý světelný bod, což jsme považovali za konec tunelu. Chyba lávky. Z našeho kýženého světla na konci tunelu se vyklubala čelovka, lépe vybavených naprotijdoucích turistů :D. Když jsme přece jen z tohoto hrobu vylezli, úplně osleplí, špinavý s omlácenýma hlavama, otevřela se před náma úžasná podívaná.
8.DEN
Odlet.
1.DEN
Pro náš trip jsme si vybrali konec srpna, hlavně kvůli ceně letenek a utichající turistické sezoně.
Odlet musel proběhnout z Vídně, jinak bychom totiž při odletu z Prahy museli přestupovat v Lisabonu, což by při počtu devíti lidí byla docela komplikace hlavně, když lety na sebe nenavazovaly .
Po zhruba čtyřhodinovém letu se pod námi začala otvírat Madeirská krajina. Letadlo mělo přistát na letišti ve Funchalu, ale když jsem se dívala z okýnka, tak letiště nikde :D, jenom na pobřeží byla na betonových sloupech taková jakási asfaltová placka o velikosti většího parkoviště, která z druhého konce opět vesele vedla do oceánu. Nikdo z nás nevěřil, že na tuhle příjezdovou cestičku chce pilot vážně přistávat. No, a přistál. V průvodci jsme se dočetli, že tahle přistávací a zároveň odletová dráha bývala dřív mnohem kratší, ale že ji museli prodloužit potom co jim jedno letadlo na druhým konci zahučelo do vody. Hned jsme byli klidnější :D.
Na letišti jsme měli už z Česka přes Sky Tours zamluvená dvě auta, kam jsme jen tak tak napasovali všechny kufry a hurá do Calhety, kde máme bydlet.
Jednou z mnoha pozoruhodností, která Vás na Madeiře dostanou jsou jednoznačně dálnice. Nikde na žádné z našich cest jsem se nesetkala s tak klikatou zatáčkovitou a nahorudolů jdoucí dálnicí :D, při jízdě máte pocit, že jste panáček v závoďáku Hot wheels a projíždíte autodráhou.
Vila ve které jsme měli zabookovaný pobyt (opět přes Sky-tours) byla schovaná úplně na konci Calhety uprostřed banánovníkových „lesů“. Úžasná oáza klidu a pohody mimo veškerý turistický svět.
2.DEN
Na rovníkových ránech je zvláštní hlavně to, že ještě v osm ráno je tady tma jak v pytli a jak u nás zabere svítání i několik hodin, tak tady najednou „blik“ a je den. Naše první Madeirské „blik“ nás probudilo do nádherného slunečného dne. Na Madeiře je pozoruhodné, že ačkoli se jedná o rovníkovou oblast, tak se tu teploty málokdy vyšplhají nad 25 stupňů a klima je tudíž velmi podobné tomu našemu.
Jako cíl dne jsme si stanovili levády. Levády jsou jakési kanály svádějíci vodu z hor k políčkům a banánovníkovým plantážím po celém ostrově a Madeira je jimi proslulá.
Z Calhety jsme jeli do Ribeira Brava a pak do Serra de Aqua, jenže jsme tu špatně odbočili a z ničeho nic jsme se objevili u pobřeží na druhém konci ostrova, což ovšem není zas tak velká katastrofa, protože celý ostrov má asi 50 km na délku a 20 km na šířku, takže opětovný návrat na správnou odbočku v Serra de Aqua nám zabral asi tak půl hodiny.
V Rabacalu si dva starší členové naší skupiny koupili zpáteční lístky na minibus ( asi za 5 € ), který je dovezl k rozcestí odkud se dalo jít k vodopádům Risco a 25 Fontes. My ostatní jsme šli pěšky (asi 2km).
Cesta k vodopádům podél levády byla příjemná a nikterak náročná, prakticky pořád po vrstevnici v nenáročném terénu, bohatě postačí pevná obuv a hodit se budou také trekingové hole.
3.DEN
Chtělo to trochu akce, proto cílem dnešního dne byl poloostrov Sao Lorenzo. Zaparkovat se dá v Prainhe a odtud pěšky. Terén je trochu náročnější, ideální jsou trekové boty nebo pohorky a hodit se budou i trekové hole. Vydali jsme se po vyšlapané cestičce po hřebeni poloostrova a před námi se otevřela krajina tisíce podob.
Rudá a pustá krajina, vyprahlá a krásná.
Postupně tak projdete Saudskou Arábií, Marsem a Mordorem k Hoře osudu.
4.DEN
Probudilo nás další krásné ráno, nekonečný výhled na oceán, kde horizont splývá s obzorem , akomodační systém se uvolní a vy se dostanete do meditačního transu.
Po snídani do Funchalu a na kopec Monte. Tady je kostel zasvěcený sošce, kterou místní našli na místě kde se jedné dívce zjevila Madona.
Odtud je nádherný výhled na celý Funchal ( hlavní město).
Dál na horu Pico do Juncal ...... dál do Ribeiro Frio na vyhlídku Balcoes ( 860 m nad údolím).... a pak do Santany, kde se nachází skanzen původní Madeirské lidové architektury a kde si můžete prohlédnout původní obydlí.
Při zpáteční cestě, když jsme projížděli Ponta Delgada, nás zastavila místní policie, protože jsme se úplnou náhodou strefili do průvodu na oslavu Svatého kříže, který tam kdysi v 15.stol vyvrhlo moře a místní mu postavili kostel, který v roce 1908 vyhořel a z kříže zbylo jenom torzo.
5.DEN
Nakupování ve Funchalu. Pokud jste milovníci shoppingu, tak asi budete zklamaní, Funchal není zrovna typickým komerčním městem.
My jsme navštívili místní tržnici, kde v přízemí byl rybí trh a pak v prvním patře směs snad všeho co si dovedete představit - košíky, ubrusy, ovoce, zelenina, květiny, jídlo, kroje a všudy přítomné turistické kýče :) .
Asi nejlepší je to obrovské množství ovoce, které vám místní trhovci vždycky rádi dají ochutnat. Milion druhů všeho možného z čehož středoevropan s velkou slávou pozná banán a možná pomeranč. Koupili jsme tu několik duhů maracuji a plod monstery, který posléze chutnal jako skelná vata :D.
6.DEN
Dnes jsme se rozhodli zamířit do Cural das Freiras - „údolí jeptišek“. Jedná se o nádherné údolí na které je nejhezčí pohled z vyhlídky Eira do Serrado. Kratičkou procházkou z parkoviště, kde si můžete pořídit něco z madeirské tradiční ruční práce ( krajky, ubrusy, kapesníky..) se dá dostat na tuto nádhernou vyhlídku, která vám poskytne údolí přímo z ptačí perspektivy.
Údolí získalo své jméno, podle toho, že se zde v 16. století ukrývaly jeptišky při nájezdech pirátů. Dříve sem vedla cesta vysekaná do skalní stěny, ale dnes už se po ní do údolí nedostanete, protože je z velké části zasypaná sutí , proto byla vybudovaná cesta nová. Klobouk dolů před jeptiškami, když se rozhlédnete kolem a vezmete v úvahu jak klikatá a strmá cesta sem vede a to i když je to nová asfaltka, musela to být docela hrozná cesta, když sem utíkaly skrz hory.
Za zastavení rozhodně stojí i útes Cabo Girao, což je druhý nejvyšší útes světa( 500m). Kdo má závratě asi nebude úplně nadšený za výklenek s prosklenou podlahou, ale rozhodně stojí za to strach překonat a aspoň na chvíli se rozhlédnout.
7.DEN
Arco de Sao Jorge.
Tento kousek stojí za zdolání. Nejedná se sice o žádnou vysokohorskou túru, ale zabrat nám dala :), vhodná je pevná obuv a na škodu nejsou ani trekové hole. Ze začátku byla cesta docela široká, ale na kamenech byla suchá tráva, takže při sestupu z prudkého kopce to docela solidně klouzalo. S postupujícími metry se cesta stále více zužovala až jsme se ocitli na uzoučké prudce se svažující cestiče , která byla na jedné straně ohraničená skálou a na druhé útesem svažujícím se prudce do oceánu, k naší nelibosti s potrhaným nebo lépe úplně chybějícím zábradlím. Když jsme se vydrápali až na vrchol čekala na nás úžasná podívaná. Za pouhou hodinu a půl šplhání jsme se dostali do krajiny na pomezí Tahiti a Jurského parku :)
Madeirské cesty si žádají pevnou ruku a nervy.
Protože jsme měli dost času, rozhodli jsme se, že ještě navštívíme jednu levádu a to konkrétně Do Norte. Auto jsme nechali na parkovišti Bocca Encumenada a vydali jsme se směrem na Fundahal. Čekala nás tam naprosto úžasná flora a krajina jak z tropické zahrady.
Součástí levád jsou i levádové tunely, které mívají od několika set metrů až po několik kilometrů. Do jednoho takového jsme vlezli. Nic pro klaustrofobiky. Tunel je asi 1,5 m široká chodba s obloukovitým nizoučkým stropem, kterým protéká voda, takže rantl po kterém se dá jít je necelého půl metru široký a vedle vás je strouha s vodou. Poučení pro příště: bez baterky do tunelu nelez :D. Asi po tři sta metrech, osvětlených pouze dvěma mobily v neustálém předklonu a očekávání, kdo první zahučí do vody se naše šestičlená skupinka začala už už radovat ,že jsme na konci, protože jsme viděli v dálce malý světelný bod, což jsme považovali za konec tunelu. Chyba lávky. Z našeho kýženého světla na konci tunelu se vyklubala čelovka, lépe vybavených naprotijdoucích turistů :D. Když jsme přece jen z tohoto hrobu vylezli, úplně osleplí, špinavý s omlácenýma hlavama, otevřela se před náma úžasná podívaná.
8.DEN
Odlet.
Nezávazně objednat
| nabídka ubytování | cena od | od pláže | strava | relax | bus | letadlo | pes |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Island - země neobyčejných zážitků - slunečno občas déšť | - | 0 m | ne | ne | ne | ne | |
| Mauricius - pestrobarevný ostrov v Indickém oceánu | - | 0 m | ne | ne | ano | ne | |
| Norsko - výprava za trolly | - | 0 m | ne | ne | ne | ne | |
| Putování po ostrově Madeira | - | 0 m | BS | ne | ne | ne | ne |
| Sicílie - Královna středozemního moře | - | 0 m | ne | ne | ne | ne | |
| Skrz Andalusii a zpět | - | 0 m | ne | ne | ne | ne |
