Island - země neobyčejných zážitků - slunečno občas déšť
Když se řekne Island, většina lidí si představí neobyčejně krásnou krajinu, ale také nevlídné počasí, nebezpečnou a nedostupnou zemi, což je může od cestování na tento ostrov odradit. Já ale musím zmínit, že Island patří k jednomu z nejbezpečnějších míst na zemi, na místním letišti se provoz nezastaví a to co na ostrově uvidíte a zažijete stojí za pár dní v promoklém oblečení.
Nikdy nebyl můj sen se do této země podívat. Na jaře jsem se zúčastnila přednášky o Islandu, která mě nadchla natolik, že jsem si řekla: tam bych se ráda jednou podívala. Netrvalo to dlouho a ve skupince pěti studentů se v září 2015 vydáváme na cestu na tento čarovný ostrov, kterému se ne nadarmo přezdívá země ohně a ledu. Odjížděla jsem s pocitem, že se na Island podívám poprvé a naposledy. Po návratu domů jsem si ale uvědomila, že chápu ty kteří se do této destinace vrací a doufám, že i já budu jedna z nich.
1. den – Vídeň – Stuttgart - Keflavík
Vzhledem k tomu, že jsme jak se říká chudí studenti a šetříme, kde se dá, čeká nás dlouhá cesta s přestupem a pár hodinami čekání. Ve 2 ráno se vydáváme autobusem do Vídně na letiště, kde oblepujeme kufry, snídáme a odbavujeme. Odbavení krosen, je složitější, se strachem je donášíme na přepážku pro nadměrná zavazadla, ale dopadne to dobře a nakonec se ubíráme ke spánku na letištních sedačkách. Naštěstí vždy jeden z nás hlídkuje a tak nezaspíme a nastupujeme kolem osmé hodiny ranní do letadla. Kolem desáté vystupujeme v německém Stuttgartu, kde si hodláme užít den ve městě. V úschovně zavazadel se dočasně zbavíme nadměrných i nenadměrných zavazadel plných instantního jídla a teplého oblečení. Nastoupíme do „metro vlaku“ a po půl hodině už nás na nás čeká město s krásnou architekturou a hezkými trávníky v parcích. Po snídani a kafíčku na jeden z těchto trávníků uleháme a odpočíváme. Je slunečno, kolem 20 °C. Doufáme v takové počasí i v naší cílové destinaci. Večer se nervózní vracíme na letiště, kde potkáváme další Čechy směřující na Island. V letadle většinu času spíme. Občas se probíráme z tvrdého spánku a když vidíme pevninu říkáme si jsme tady. Se zklamáním zjišťujeme, že se nacházíme nad Velkou Británií. Po 4 hodinách nás konečně vítá letiště Keflavík.
2. den – polární záře – Reykjavík – cesta do neznáma
Po přistání plníme náš první stanovený cíl: koupit si nejlevnější piva v bezcelní zóně. Kupujeme pravého islandského Vikinga. V příletové hale na nás čeká slečna z půjčovny aut, v ruce drží cedulku se jménem jediného muže ze skupinky, jak mu říkáme vedoucího zájezdu. Protože v ČR je obtížné získat islandské koruny a i když na ostrově i v tom nejmenším a nejzapadlejším obchodě pravděpodobně přijímají karty, vyměňujeme si je pro jistotu za pár eur na letišti. Potom se necháváme odvézt pro naši Dacii Duster, která se pro nás stane takovým domovem pro nadcházejících 9 dní. Jsme jako ve snu, unavení a nevěříme tomu, že jsme na místě. Dívám se z okna a vidím nazelenalou oblohu, nemůžu uvěřit tomu, že nás Island přivítal hned po příjezdu polární září! Slečna nám říká, že za posledních 10 dnů nebyla vidět ani jedna. V neplaceném kempu u moře potkáváme Američana který se nás ptá, jak se máme a ukazuje jeho profesionální fotky polární záře, která je u moře ještě silnější a krásnější. Dáváme mu ochutnat slivovici a on se směje se zjištěním, že ji u nás vyrábí dokonce i babičky. Říká, že jeho babička zase umí upéct dobré cookies. Potom si oblékáme další vrstvy, stavíme stany. I přes rozbitou tyčku u jednoho z nich se ubíráme ke spánku. Po probuzení do krásného počasí se vydáváme do hlavního města Reykjavíku, mimo jiné shánět tyčku ke stanu.
V Reykjavíku se procházíme úzkými uličkami a zvykáme si na zdejší počasí – chvíli poprchává, pak zase svítí sluníčko. Seženeme tyčku na stan v obchodě, kde mají spoustu českých výrobků Husky, takže se cítíme jako doma. Prohlížíme si jeden ze symbolů Reykjavíku, kostel či katedrálu Hallgrímskirkja. Jsou zde na každém rohu krásné stylové kavárny s výbornou kávou a také spoustu obchůdků se suvenýry pro zapálené turisty. V jedné z kaváren si sedáme, probíhá naše první porada, potom sedáme do auta.
Po nastartování nám nějaká paní klepe na okno a říká česky, že by bylo možná lepší zavřít kufr, než odjedeme. Na okraji města se ještě stavíme do zdejšího známého obchodu Bonus, kde nakupujeme velké zásoby jídla. První zastávka na naší naplánované okružní cestě kolem ostrova je národní park Thingvellir, kde si prohlížíme i Althing, jedno z nejstarších míst pro scházení parlamentu na světě. Po cestě se zastavíme na místě, kde se sbíhá americká a euroasijská litosferická deska a kocháme se krásnou přírodou. Potom se nadšeně fotíme u prvního vodopádu Öxarárfoss. Z deset let starého turistického průvodce máme naplánovanou trasu. Od ochotných místních obyvatel ale zjišťujeme, že bychom se po této trase nikam nedostali. Okolo osmé hodiny večerní se začíná stmívat a proto nasedáme do auta hledat vhodné místo na kempování. Po dlouhém hledání se dostáváme do odlehlého, ale značeného kempu, ve kterém není jediný stan. Kempujeme a vaříme si instantní těstoviny, sedíme před stanem a kocháme se druhou výjimečnou polární záři. Potom už zase spíme jako miminka.
Po nastartování nám nějaká paní klepe na okno a říká česky, že by bylo možná lepší zavřít kufr, než odjedeme. Na okraji města se ještě stavíme do zdejšího známého obchodu Bonus, kde nakupujeme velké zásoby jídla. První zastávka na naší naplánované okružní cestě kolem ostrova je národní park Thingvellir, kde si prohlížíme i Althing, jedno z nejstarších míst pro scházení parlamentu na světě. Po cestě se zastavíme na místě, kde se sbíhá americká a euroasijská litosferická deska a kocháme se krásnou přírodou. Potom se nadšeně fotíme u prvního vodopádu Öxarárfoss. Z deset let starého turistického průvodce máme naplánovanou trasu. Od ochotných místních obyvatel ale zjišťujeme, že bychom se po této trase nikam nedostali. Okolo osmé hodiny večerní se začíná stmívat a proto nasedáme do auta hledat vhodné místo na kempování. Po dlouhém hledání se dostáváme do odlehlého, ale značeného kempu, ve kterém není jediný stan. Kempujeme a vaříme si instantní těstoviny, sedíme před stanem a kocháme se druhou výjimečnou polární záři. Potom už zase spíme jako miminka.
3. den – tuleni – je krásně – drnové statky
Po probuzení v odlehlém kempu balíme všechny naše věci a trvá nám to déle, než bychom chtěli. To plánujeme časem zdokonalit. V kempu je jen jeden karavan. Řidič, který sedí za volantem a kouří jednu cigaretu za druhou na nás ne příliš přátelsky mává. Když vyjíždíme z kempu, chceme vyhodit odpadky, místní paní se nás ptá proč. Možná jí vadí, že jsme v kempu přespali. Nabízíme jí peníze, ale vypadá to, že jediné co chce je, abychom odjeli. Tak odjíždíme na sever. Plán třetího dne – ujet co nejvíce kilometrů a dostat se k jezeru Mývatn, přezdívanému Komáří jezero. Po cestě zastavíme u kráterů vyhaslých sopek. Ochránkyně zvířat, kterou potkáváme na benzínce nám doporučí cestu podél poloostrova Skagi, kde můžeme pozorovat tuleně. Tuleně však stejně vidíme jen zhruba na vzdálenost 50 m. Z asfaltové silnice č.1 odbočujeme na off roadovou cestu a tak konečně můžeme pořádně vyzkoušet co vydrží naše terénní vozidlo. Po cestě kromě tuleňů pozorujeme spoustu oveček pasoucích se všude, kde to jde i nejde. A to, že po cestě proti nám běží stádo divokých koní, taky všude nezažijete. Nemůžeme minout skanzen Glaumbær s drnovými statky a domečkem s travním porostem na střeše. Potom zastavujeme v univerzitním městě ostrova Akureyri, kde nabíráme další várku žlutých tašek s růžovým prasátkem z Bonusu. Zatím se nám daří jíst více, než jsme předpokládali. Mimo jiné si kupujeme tradiční islandské Skyry – něco mezi jogurtem a tvarohem. Krásná tečka třetího dne je zastávka u mohutného vodopádu Godafoss (vodopád bohů). Za tmy přijíždíme ke Komářímu jezeru, kde si v kempu dopřáváme dokonce i teplou sprchu.
4. den – prší – ztraceni v lese - vše co chceme je wifi kafe teplo
Když čtvrtý den ráno vylezu ze stanu, spatřím obrovský kráter Hverfjall, který jsme v noci při stavění stanu nepostřehli. Co se týká počasí, takhle jsem si představovala pravé islandské počasí. Zataženo, mlha, poprchává a celkově nevlídně. To nás ale neodradí a my se vydáváme hledat horký pramen ve skále, kde se hodláme vykoupat. Oprávněně se jezeru říká komáří, když se chceme nasnídat, máme co dělat abychom neměli plnou pusu mušek, naštěstí ale neštípou. Vydáme se na túru, máme připravené plavky, ručníky a piva do jeskyně Grjótagjá s termálním pramenem. Voda je ovšem tak horká (asi 50 °C), že do ní s těží namočíme prsty na nohou. Potom už jdeme měsíční krajinou, kde nepotkáme jediného člověka. Jsme tam jen my, ovce a uprostřed ničeho děsivý rozpadlý vrak starého auta. Potom se ztrácíme v hustém lesíku. I když vylezeme na kámen nevidíme nic než stromy. A pak že na Islandu žádné lesy nejsou. Když konečně celý promočení najdeme cestu, už si jen zpíváme a vracíme se k autu. Navzdory počasí je nálada skvělá. Popojíždíme a vydáváme se na výšlap na zmíněný ohromný kráter. Připadáme si jako v jiném světě. Někteří z nás jdou dovnitř, kde zanechávají nápis Brno poskládaný z kamenů. Fouká tak, že se můžeme o vítr opírat. Jsme promočení a zmrzlí a proto vymyslíme akční plán wifikafeteplo a hledáme nejbližší restauraci. Tam si pohladíme kravičky, které můžeme dokonce sledovat za sklem restaurace. Stmívá se a my hledáme místo, kde bychom mohli postavit stany. Sice se říká, že se dá stanovat na Islandu všude, nesmí to ale být přírodní rezervace, nebo soukromý pozemek a takové místo není lehké najít. Proto se smíříme s pláckem blízko silnice a doufáme v klidnou noc.
5. den – psí kamarád - pseudokrátery – počasí nám nepřeje
Při ranním balení mokrých stanů přijede paní, která nás upozorní, že se tam stanovat nesmí, protože místo je přírodní rezervací. I když jsme si tím úplně jisti nebyli, tak trochu jsme to tušili. Jen chce abychom posbírali odpadky a už tam další noc nestanovali. Všude je mlha, která ale postupně odeznívá. Vydáváme se na výšlap na vyhlídku Vindbelgjarfjall. Cestou se k nám přidává ovčácký pejsek, který po nás požaduje házení kamínku, které nosí zpět – na Islandu moc klacíčků nenajdete. Také na nás vždycky čeká, jakoby jsme teď byli my jeho ovečky. Za tu dobu co je s námi mu stihneme vymyslet několik jmen a rozhodneme se, že si ho odvezeme s sebou. Na vrcholu vyhlídky se kocháme výhledem do údolí komářího jezera ze všech stran. Když se podíváme na místo, kde jsme stanovali, uvědomíme si, proč to bylo zakázané. Hned vedle nás jsou tři velké pseudokrátery, což jsou útvary vytvořené žhavou lávou, která ohřála vodu u jezera až k varu. Fotíme se s naším novým psím kamarádem a do „návštěvní knihy“ zapisujeme naše zážitky. Pejsek nás u silnice opouští a vrací se k ovečkám. Vzhledem k tomu, že nám počasí zase nepřeje, tak se jen zastavíme u jezera kráteru Víti, kde vidíme pouze mlhu, proto vzdáváme i túru okolo aktivní sopky Krafly. Naše honba za teplým pramenem pokračuje, a proto když vidíme potůček, ze kterého se kouří, hned ho jdeme zkoušet. Bohužel teplota zase není ideální. Tentokrát málo teplá. Po cestě se ještě zastavíme v geotermální oblasti Námafjall, kde se nachází bahenní sopky a kde se ohříváme horkou párou. Pokračujeme dál, shodneme se, že v takovém počasí je nejlepší zůstat v autě. Vidíme ceduli kafé a tak jedeme 5 kilometrů pustinou, do prázdného penzionu, kde si dáváme kafe a čaj, ohříváme se a nabíjíme telefony. Slečna, která nás obsluhuje je ze Slovenska, vypráví nám o tom, jak pracovala celé léto uprostřed ničeho. Také se kocháme ručně pletenými svetry z ovčí vlny, které stojí okolo 25000 islandských korun, v přepočtu okolo 5000 Kč. Poslední zastávka tohoto dne je u vodopádu Dettifoss, kde promokneme ještě víc. Pak už jen najít místo na přespání, tentokrát se ptáme místních obyvatel, jestli si můžeme postavit stany u nich na na poli. Bez problému nám to dovolí. Fouká tak, že nám i stan při stavění málem odletí do řeky. Na poslední chvíli ho chytáme.
6. den – hledání horkého pramenu – neprší – vytoužená vířivka
V noci doufám, aby po probuzení svítilo sluníčko, nebo alespoň nepršelo. To se mi nevyplní. Po dlouhém balení všech našich věcí a skládání do auta jedeme na východ. Ve městě se stavíme do obchodu, kde potkáváme celý zájezd Čechů. Starší paní se nás ptá, kde jsme ubytovaní, že dokonce slyšela o bláznech, kteří stanují v kempech. Ohříváme se v Subway. Situace začíná být kritická, nemáme suchého už skoro nic. Já dokonce přemýšlím o pronajmutí pokoje, kde bychom si všechno usušili. Štěstí nám ale začne přát. Při cestě se mění nejen příroda ale i počasí – konečně se vyjasňuje. Příroda je zelenější a přívětivější než na severu. Stavíme u moře, svítí sluníčko a je nám fajn. Prohodíme pár slov se Slováky na svatební cestě. Na internetové stránce s přehledem horkých přírodních pramenů hledáme nějaký, do kterého bychom se mohli naložit. Proto hledáme i v jedné přírodní rezervaci, kde by pramen měl podle mapky být. Vracíme se s neúspěchem. Výtvarně se vyřádíme na zaprášeném autě, kreslíme obrázky, píšeme naše jména. V plánu je další místo, kde by mělo být koupání v teplé vodě. Jsou to takové malé uměle vytvořené vířivky. V dřevěném domečku se svlečeme a potom utíkáme do vody. Po namočení už nechceme nikdy vylézt. Pijeme pivo a kocháme se výhledem na ledovec. Je to pohodička, ale víme, že nás čeká ten moment kdy budeme muset vylézt z vody do zimy. Nakonec to není tak hrozné, když jste rozehřátí dá se to chvíli vydržet. Už neprší, je krásné a hodně fouká. Ubytováváme se v kempu, kde nám díky větru všechno krásně vyschne. Sušíme si věci na topení v kempu a konečně večeříme jako normální lidi u stolu. Potkáváme milé lidi různých národností, nechybí samozřejmě ani Češi.
7. den - ledovcové jezero – čedičový vodopád – fouká ale neprší
Uklízíme auto, abychom se v něm mohli taky trochu pohnout. Panuje dobrá nálada, všechno je suché, jsme najezení a odpočatí, můžeme pokračovat. Dnes nás čeká druhý největší ledovec v Evropě, Vatnajökull. Přijíždíme k moři, do kterého se ulamují ledovcové kry. Některé z nich jsou vyplavené i na pláži. Nejen díky těmto zajímavým útvarům je místo ráj pro fotografy. Ledovcové jezero Jökulsárlón je turisticky oblíbená oblast. Většina z turistů jen zastaví autem a pokochá se. Náš cíl je dojít podél moře až k ledovci, a tam už nikoho dalšího nepotkáváme. Po hodině a půl chůze pochopíme, že dostat se k ledovci nebude tak jednoduché. Náš průvodce je starý asi 10 let a od té doby se ledovec rozpouštěl, proto je náš cíl skoro nedostupný. Procházka je ale krásná na konci si vychutnáváme svačinku a nasáváme atmosféru místa, které se nepodobá ničemu, co bych někdy dřív viděla. Je krásně, ale hodně fouká, jako vždy. Popojedeme a jdeme na krátkou túru k známému vodopádu Svatifoss, který je obklopen čedičovými přírodně utvořenými varhany. Příroda okolo vodopádu je krásná, všude zeleň, ale zároveň v dálce vidíte zasněžené hory. Začíná se stmívat a proto hledáme místo, kde složit hlavy. Po cestě se ještě zastavíme do restaurace, kde si dáváme něco dobrého k pití. Venku slyšíme divné zvuky, jakoby se sesouval ledovec, nebo vybuchovala sopka, což nás vyděsí proto jedeme o několik kilometrů dál pro pocit bezpečí. Z hlavní cesty sjíždíme do takového údolí, kde se snažíme zapíchnout stany, bohužel mechový povrch není to pravé, proto popojíždíme dál, kde se nám zapíchnout stany povede. Stanujeme v blízkosti velké skály, která vypadá ze tmy děsivě. Pro mě bylo toto místo nejstrašidelnější ze všech, na kterých jsme stanovali. Večer konáme párty u nás ve stanu, vaříme si instantní těstoviny. Na obloze se opět objevuje polární záře, která nás dokáže dostat ze zahřátého stanu ven do zimy.
8. den – teplo – Skógafoss - spíme u vodopádu
Ráno se děsivá skála už nezdá tak děsivá. Je docela hezky. Jdeme nakoupit do malého městečka, kde si povídáme s paní prodavačkou z Mexika, která nám říká, že v supermarketu nekoupíme alkohol. Mají na to speciální obchody, které jsou například otevřeny od 4 do 6 odpoledne. Proto si kupujeme alespoň 2 procentní islandská piva na ochutnání. Daly by se přirovnat k našim radlerům. Vydáváme se na túru, která vede přes přírodně vytvořenou dlažbu, kde svačíme a pozorujeme ovce a berany. Je takové teplo (asi 15 stupňů), že shazujeme alespoň 2 vrstvy oblečení. Je příjemné být v legínách a tričku. Další zastávka je u kaňónu, kde se kocháme výhledem a domlouváme se na naší další cestě. Jedeme do osady Vík, což je taková větší vesnička (okolo 300 obyvatel). Je proslulá plážemi s černým pískem. Čeká nás hiking, na jehož vrcholu se kocháme skalními jehlami Reynisdrangar, vystupujícími z moře a také známým skalním obloukem Hvitsekur. Jako další nás vodopád Skógafoss, který patří k jednomu z největších vodopádů na ostrově. Přímo u vodopádu se dá stanovat, samozřejmě za poplatek. Nejlepší pohled na vodopád je asi zhruba z poloviny výstupu nahoru k vodopádu. Protože máme všichni hlad a „potřebujeme“ wifi, sedneme si do restaurace s výhledem na vodopád a dáváme si místní speciality jako jsou ryby a nebo ovčí polévka (jen někteří z nás). Wifi bohužel nevedou. Chceme se přiblížit našemu dalšímu cíli a po cestě najít místo na kempování. Naráz se ale objevíme na místě u vodopádu Seljalandsfoss, který je v noci modře nasvícený. Napadne nás si postavit stany hned opodál, protože kdo by nechtěl spát hned u něčeho tak úžasného.
9. den – vodopád jinak – koupání v horách – údolí Landmannalaugar
Hluk padající vody mi v noci nijak nevadil a probuzení u vodopádu bylo jedním z nejkrásnějších probuzení, jaké jsem kdy zažila. Ovšem počasí se zdálo ne příliš vyvedené. Myslela jsem si, že určitě přijede nějaký strážce národního parku, se sdělením, že se na takovém místě stanovat nesmí. Ale nikdo nepřijel. Než jsme se vysoukali ze stanů u vodopádu už bylo několik nadšených turistů. Když po cestě kolem projížděla rodinka fotící si vodopád zaujali jsme ji také my. Snídani jsme si tentokrát udělali přímo na lavičce blízko vodopádu, kde jsme vytáhli bomby a začali vařit vodu na čaj. Nikdo se na nás nedíval, asi jsou všichni zvyklí na kempující turisty. Vodopád Seljalandsfoss je unikátní tím, že se můžete projít za ním a vidět ho z druhé strany. Hluk za vodopádem se dá přirovnat k letícímu letadlu nad vámi akorát víc intenzivnější a nepřestávající. Oblékli jsme se do pláštěnek, protože být v takové blízkosti vodopádu znamená promoknout. Opodál je další vodopád, který můžete vidět z blízka, pokud vám nevadí přebrodit říčku a nebo vylézt na žebřík a vidět ho z vrchu. Po cestě máme naplánované další koupání v termálním pramenu. Hledáme místo v horách, ale na stránkách neudávají přesné GPS souřadnice, proto je hledání marné. Přijedeme do koupaliště ve vesnici a kamarádka se jde zeptat na pokladnu, kde tady najít koupání zadarmo. Nevěřili jsme, že jí to řeknou, ale vrátila se s přesnými informacemi od milého pána. A tak se o pár minut později lebedíme v tentokrát více přírodním jezírku. Je krásně, takže nám ani nevadí z vody vylézt. Do večera plánujeme dojet do údolí Landmannalaugar – údolí duhových hor. Cesta do vnitrozemí stojí za to. Nebojím se toho, že bychom překročili povolenou rychlost 50 km/h. Když přijíždíme do údolí naskytne se nám krásný pohled na duhové hory a celé údolí je jako z pohádky, nepopsatelně krásné místo. Musíme přebrodit řeku, abychom se dostali do kempu. Je to pro nás velké dobrodružství, ale nakonec to naše auto zvládne jako nic. Potom do kempu přijíždí asi 50 koní, kteří jsou připraveni nahánět ovce z hor. Vzhledem k tomu, že 50 km od údolí nebyl žádný obchod a nám dochází bomba, tak zkoušíme všechny možné odložené bomby v kempu a podaří se nám uvařit večeři. Chceme se jít vykoupat do teplé řeky, ale představa převlékání v takové zimě mě odradí. Noc v horách byla asi nejchladnější ze všech. Zabalená do všech možných vrstev, které jsem s sebou měla a se starým dobrým péřovým spacákem jsem ji ale zvládla.
10. den – túrujeme – koupeme se – jíme burgry
Na předposlední den máme naplánovanou celodenní tůru po horách. Údolí už sice není tak moc kouzelné když prší, fouká a je mlha. I tak je to zážitek. Chystáme si tousty s čím to jde, čerpáme z našich posledních zásob. Na recepci si kupuji úžasné rukavice z ovčí vlny, ze kterých jsem nadšená celý den. Cesta by měla trvat 6 hodin. Bojíme se, že se v mlze ztratíme, proto se radši radíme v kempu, jakou trasu je nejlepší jít. Dokonce si kvůli tomu koupíme mapku za 200 islandských korun. Já si preventivně oblékám pláštěnku, i když zatím jen poprchává. Vylezeme nahoru a jdeme po kamenité cestě, kde sbíráme pro všechny milovníky hry o trůny obsidiánové sopečné sklo, potom se dostáváme do dalšího údolí, kde se bavíme přeskakováním malých potůčků. Ještě nevíme, že na konci trasy budeme promočení tak, že jsme klidně mohli vodou projít bez námahy. V horách teče malý vodopád u kterého svačíme. Potom už pokračujeme po vrcholcích hor zpátky do kempu. Schovávám foťák, protože v takovém nečase se nedá ani nic vyfotit. Vítr je neskutečný. Občas si musíme kleknout, aby nás nepovalil a občas se držíme za ruce a pomáháme si při chůzi. Pláštěnky se nám roztrhají. Jsme ošlehaní větrem a těšíme se až túra skončí. Na druhou stranu je to velké dobrodružství a zábava. Když přijdeme do kempu jdeme se koupat do geotermálního pramene přímo v kempu. Musíme ale doběhnout tak 30m v plavkách. Proto se rozhodnu dát na plavky to mokré oblečení, které vysléknu až u řeky. Koupel si užíváme. V řece se stéká teplý pramen a studená říčka, takže hledáme vhodnou teplotu. Až se všichni převlečeme do suchého zjistíme, že sprcha v kempu není placená, tak jak jsme si původně mysleli. Sedáme do auta, po cestě se mrak protrhává a svítí sluníčko. Unavení usínáme v autě. Vyhladovělí se stavíme do restaurace, kde si dáváme hamburgry a utrácíme třikrát tolik, než v české restauraci. No a co, jsme přece na dovolené. Nemůžeme najít vhodné místo na stanování, smíříme se s pláckem blízko silnice, ale jsme tak promočení a unavení stavěním stanů, že postavíme jen jeden a ostatní spí v autě.
11. den – poslední den – gejzíry – Reykjavík vol 2
Nacházíme se blízko Reykjavíku. Hned ráno se jdeme podívat do geotermální oblasti Haukadalur, kde se nachází nejznámější Geysir, po kterém jsou pojmenovány všechny gejzíry. Dříve chrlil vodu až do výšky 80 m, dnes je vyschlý. Hned vedle je gejzír Strokkur, který by měl tryskat vodu každých 5 minut. U gejzíru je nachystaný dav asijských turistů s fotoaparáty. Gejzír nás překvapí hned dvakrát za sebou. Je krásně, stavíme se u obrovského kaskádovitého vodopádu Gullfoss, kde byste se mohli kochat hodiny. Potom už jedeme nakupovat dárky a suvenýry pro rodiny a kamarády. Užíváme si naposledy atmosféry Reykjavíku a k večeru jedeme do našeho známého kempu nedaleko Keflavíku. Kde se balíme, vaříme jídlo a povídáme si s milým párem z Kanady. Jedeme vyčistit auto, abychom ho vrátili v ucházejícím stavu. Poslední polární záře, kterou můžeme vidět je nádherná, řekla bych nejsilnější ze všech a tak pozorujeme, jak se na obloze různě mění.
12. Den – cesta domů – Londýn – Praha
Vstáváme brzo, fotíme se s novými kamarády z Kanady a vyměňujeme zbytek slivovice za zbytek islandské pálenky, kterou si koupili. Okolo osmé jedeme vrátit auto do půjčovny. Paní ani nezamyká dveře od kanceláře se slovy „jsme přece na Islandu“. Ptá se nás, co jsme všechno zažili. Nedá se to ani popsat. Na rozloučení se nám ukazuje obrovská duha přes celou oblohu. Pak už čekáme na odbavení. Tentokrát letíme do Londýna. Chceme se jít podívat do města, protože nás čeká 8 hodin čekání. Bohužel letiště v Lutonu je daleko a časově ani peněžně by se nám to nevyplatilo. Proto si krátíme čas hraním karet (jeden ze suvenýrů) a chozením po letištních obchodech. Okolo půlnoci už vysedáme v Praze, kde nás čeká poslední vzrůšo. Letušky nás nechtějí pustit ven, protože musíme čekat na policejní eskortu. Odvedou mladíka, kterého za chvíli zase pouští. Jedeme hromadnou dopravou na Florenc, kde mají ještě zavřeno a tak si sedáme do herny hned u Florence. Kromě štamgastů tam čekají další turisté čekající na bus. Nemůžeme uvěřit, že jsme doma. Cestu do Brna prospíme, takže se nám zdá, že trvá asi 5 minut. I když jsem unavená z cesty, celkově se vracím odpočatá, zrelaxovaná jako nikdy a spokojená, se spoustou nových zážitků, zkušeností a vzpomínek.
Postřehy z Islandu:
- na Islandu můžete také spát v hotelech či penzionech, ale trochu si připlatíte,
- místní obyvatele jsou vcelku milí, jen na svou přírodu nedají dopustit a nechtějí, aby jim ji turisté ničili, to se ale většinou neděje, na odpadek odhozený v přírodě narazíte jen málo kdy,
- obyvatelé jsou zvyklí na drsnou severskou přírodu, takže většina z nich je také drsná,
- téměř všude se dá platit kartou, občas akceptují i eura a dolary,
- to co na ostrově uvidíte záleží na ročním období – polární záři na podzim, papuchálky zase na jaře,
- nevím, jestli jen v září, ale vítr fouká všude a pořád,
- i když by neměli mít nedostatek teplé vody v některých kempech je placená sprcha
- většinu názvů si nezapamatujete ani je správně nevyslovíte, ale za to si je budete na vždycky pamatovat :)
- každý název vodopádu končí foss,
- skyr je něco mezi jogurtem a smetanou a je to tradiční islandský výrobek,
- všude kolem jsou zvířata – pejsci, ovečky, koně, tuleni, papuchálci,
- na ostrově se nekrade a kriminalita je tam minimální.
Pro CK SKY TOURS napsala Veronika Pantůčková.
Nezávazně objednat
| nabídka ubytování | cena od | od pláže | strava | relax | bus | letadlo | pes |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Island - země neobyčejných zážitků - slunečno občas déšť | - | 0 m | ne | ne | ne | ne | |
| Mauricius - pestrobarevný ostrov v Indickém oceánu | - | 0 m | ne | ne | ano | ne | |
| Norsko - výprava za trolly | - | 0 m | ne | ne | ne | ne | |
| Putování po ostrově Madeira | - | 0 m | BS | ne | ne | ne | ne |
| Sicílie - Královna středozemního moře | - | 0 m | ne | ne | ne | ne | |
| Skrz Andalusii a zpět | - | 0 m | ne | ne | ne | ne |
